self-účinnost, že teorie platí, je, že lidé jsou pravděpodobné, aby se zapojily do činností, do té míry, že vnímají, cítí být kompetentní. 4 zdroje sebeúčinnosti jsou výkonnostní úspěchy, zástupné zkušenosti, sociální přesvědčování, a fyziologické a emocionální stavy.,
teorie vlastní účinnosti Bandury se řídí zásadou, že se lidé pravděpodobně budou zabývat činnostmi do té míry, že se budou při těchto činnostech vnímat jako kompetentní.
vlastní účinnost je víra v účinnost při plnění konkrétních úkolů. Teorie sebeúčinnosti Alberta Bandury má důležité důsledky pro motivaci.
podle staples et al. (1998), teorie sebeúčinnosti naznačuje, že existují čtyři hlavní zdroje informací, které jednotlivci používají při vytváření úsudků o vlastní účinnosti.,
v pořadí síly; lidé, kteří se považují za vysoce účinný čin, myslí a cítí se odlišně od těch, kteří se vnímají jako neúčinní. Vytvářejí svou budoucnost, spíše než to prostě předpovídají. – Albert Bandura
zdroje přesvědčení o vlastní účinnosti
4 zdroje vlastní účinnosti jsou;
- výkonnostní úspěchy.
- Vicarious Experience.
- sociální přesvědčování.
- fyziologické a emocionální stavy.,
výkonnostní úspěchy
osobní informace o hodnocení, které jsou založeny na úspěších jednotlivce. Předchozí úspěchy zvyšují mistrovská očekávání, zatímco opakované selhání je snižují.
získané pozorováním ostatních úspěšně vykonávají činnosti.
toto je často označováno jako modelování a může u pozorovatelů vytvářet očekávání, že mohou zlepšit svůj výkon tím, že se poučí z toho, co pozorovali.,
sociální přesvědčování
aktivity, kde jsou lidé vedeni prostřednictvím návrhu k přesvědčení, že se mohou úspěšně vyrovnat s konkrétními úkoly. Koučování a poskytování hodnotící zpětné vazby o výkonu jsou běžné typy sociálního přesvědčování.
fyziologické a emocionální stavy
fyziologické nebo emoční stavy jednotlivce ovlivňují úsudky o vlastní účinnosti týkající se konkrétních úkolů. Emocionální reakce na takové úkoly (např. úzkost) mohou vést k negativním úsudkům o schopnosti plnit úkoly.