křesťanské tradice odpovídají na otázky týkající se povahy, funkce a významu ospravedlnění zcela jinak. Mezi tyto problémy patří: je ospravedlnění událostí, ke které dochází okamžitě, nebo je to jako probíhající proces? Je ospravedlnění uskutečňováno samotným božským jednáním (monergismem), božským a lidským jednáním společně (synergismem) nebo lidským jednáním? Je ospravedlnění trvalé nebo může být ztraceno?, Jaký je vztah ospravedlnění k posvěcení, proces, při kterém se hříšníci stávají spravedlivými a Duch Svatý jim umožňuje žít životy příjemné Bohu?
Katolíci a Protestanti věří, že jsme ospravedlněni milostí sám skrze víru, víru, která je aktivní v charitativní a dobré skutky (fides formata) v případě Katolíků, zatímco Protestanti věří, skrze víru z milosti, že jsou oprávněné.
většina protestantů věří, že jsou ospravedlněni Boží milostí, která je svobodným darem, ale je přijímána pouze vírou.,
Katolíci věří, že jsou odůvodněné tím, že Boží milost, která je zdarma dárek ale je obdržel křtem zpočátku, prostřednictvím víry, která působí láskou v kontinuálním životě Křesťana a prostřednictvím svátosti smíření, pokud milost ospravedlnění je ztraceno přes smrtelný hřích.,ormed/Kalvínský
Katolické ChurchEdit
Pro Katolíky, zdůvodnění je „překlad, z tohoto státu, kde se člověk narodí dítě z prvního Adama, do stavu milosti a přijetí za syny Boží, skrze druhého Adama, Ježíše Krista, našeho Spasitele“, včetně transformace hříšníka od státu nespravedlivosti do stavu svatosti., Tato transformace je umožněna přístupem k zásluhám Krista, zpřístupněným v usmíření, vírou a svátostmi. Katolická církev učí, že“ víra bez skutků je mrtvá “ a že funguje dokonalá víra.
v katolické teologii se všichni rodí ve stavu původního hříchu, což znamená, že hříšná povaha Adama je zděděna všemi. Po Augustinovi Katolická církev tvrdí, že lidé nejsou schopni učinit se spravedlivými; místo toho vyžadují ospravedlnění.,Katolická teologie tvrdí, že svátosti křtu, která je úzce spojena s vírou, „očišťuje, ospravedlňuje a posvěcuje“ hříšníka; v této svátosti, hříšník je „osvobozen od hříchu“. Toto se nazývá počáteční ospravedlnění nebo“ očištění od hříchu“, vstup do křesťanského života. Katolíci používají Marka 16:16, Jana 3:5, skutky 2:38 a 1 Petra 3: 21, aby podpořili tento názor v ospravedlnění křtem.
jak jedinec postupuje ve svém křesťanském životě, nadále přijímá Boží milost jak přímo skrze Ducha Svatého, tak prostřednictvím svátostí., To má za následek boj proti hříchu v životě jednotlivce, což způsobuje, že se stal spravedlivějším jak v srdci, tak v akci. Pokud člověk upadne do smrtelného hříchu, ztratí ospravedlnění a může být získán zpět skrze svátost vyznání.
při závěrečném rozsudku pak budou vyhodnoceny práce jednotlivce. V té době se ukáže, že ti, kteří jsou spravedliví, tak budou. Toto je trvalé ospravedlnění.,
V Radě Trent, které Katolíci věří, že je neomylné Katolické Církve prohlásil v VII. zasedání v canon IV., že „Pokud někdo praví, že svátosti Nového Zákona nejsou nezbytné ke spasení, ale zbytečná; a že bez nich, nebo bez touhy této smlouvy, muže získat Boží, skrze víru samotnou, milost ospravedlnění;-i když všechny (svátostí), které nejsou skutečně nezbytné pro každého jednotlivce; budiž proklet (exkomunikován).,“
Východní OrthodoxyEdit
Východní Křesťanství, včetně Východní Ortodoxní a Orientální Pravoslaví, má tendenci, aby ne mít silný důraz na odůvodnění v porovnání ke Katolicismu nebo Protestantismu, vidět to jako součást konceptu „theosis“; odůvodnění je často viděn Východní teologové jako příliš vysoce forenzní a odmítnou to. Řecký termín pro odůvodnění (δικαίωσις, dikaiōsis) není zřejmé, většina Východní teologové znamená jednoduše, že milost něčí hříchy. Z velké části je tento de-důraz na ospravedlnění historický., Východní církev vidí lidstvo jako zdědění nemoci hříchu od Adama, ale ne jeho vinou; proto není třeba ve Východní teologie pro případné forenzní odůvodnění.
pravoslavní vidí spásu jako proces, ve kterém je jedinec spojen s Kristem a v něm je reprodukován Kristův život. V jednom smyslu je tedy ospravedlnění aspektem theózy. Nicméně, to je také případ, že ti, kteří jsou pokřtěni do církve a zkušenosti Chrismation jsou považovány za očištěny od hříchu., Ortodoxní pojetí ospravedlnění proto nelze smířit s protestantskými koncepty, zatímco je v částečné shodě s některými Římskokatolickými pojmy. Podle slov jednoho Pravoslavného Biskupa:
Odůvodnění je slovo používané v Písmech znamenat, že v Kristu jsou odpuštěny a skutečně spravedlivými v našem obýváku. Ospravedlnění není jednou provždy, okamžité prohlášení zaručující věčnou spásu, bez ohledu na to, jak bezbožně by člověk mohl žít od tohoto okamžiku., Není to ani pouhé právní prohlášení, že nespravedlivý člověk je spravedlivý. Ospravedlnění je spíše živou, dynamickou každodenní realitou pro toho, kdo následuje Krista. Křesťan aktivně sleduje spravedlivý život v Boží milosti a moci udělené všem, kteří v něj nadále věří.
„Ducha Svatého účinky povolání, osvětlení, konverze, ospravedlnění, znovuzrození ve Křtu a posvěcení v Církvi…,“
Anglikanismusedit
anglikáni, zejména anglikáni s vysokou církví, často následují katolicismus a pravoslaví ve víře, že člověk i Bůh jsou zapojeni do ospravedlnění. „Ospravedlnění má objektivní a subjektivní aspekt. Cílem je Boží akt v Kristu, který obnovuje smlouvu a otevírá ji všem lidem. Subjektivním aspektem je víra, důvěra v božský faktor, přijetí božského milosrdenství. Kromě přítomnosti subjektivního aspektu neexistuje žádné ospravedlnění. Lidé nejsou ospravedlněni kromě svého poznání nebo proti své vůli…,Bůh odpouští a přijímá hříšníky tak, jak jsou v božském Společenství, a že tito hříšníci jsou ve skutečnosti změněni svou důvěrou v božské milosrdenství.“Ospravedlnění, vytvoření vztahu s Bohem skrze Krista a posvěcení jdou ruku v ruce. V historickém Anglikánství dal jedenáctý článek třiceti devíti článků jasně najevo, že ospravedlnění nelze získat: „jsme spravedliví před Bohem… ne pro naše vlastní práce nebo zaslouží“.,
Nicméně, v některých Anglikánských teologů (zejména Anglo-Katolíky) tvrdí, že pro víru se vyznačuje věrností, kde dobře funguje a Svátosti hrají důležitou roli v životě věřícího Křesťana. (viz Nový Pohled na Pavla)
LutheranismEdit
Od roku 1510 až 1520 Luther přednášel na Žalmy, knihy Židům, Římanům a Galatským. Když studoval tyto části Bible, přišel se podívat na používání termínů, jako je pokání a spravedlnost katolickou církví novými způsoby., On stal se přesvědčený, že Kostel byl poškozen v jeho způsoby a ztratil ze zřetele to, co viděl, jak několik z ústředních pravd Křesťanství, z nichž nejdůležitější, Luthera, byla doktrína o ospravedlnění—Boží zákon, kterým hříšník, spravedlivý—jedině vírou skrze Boží milost. Začal učit, že spása nebo vykoupení je darem Boží milosti, dosažitelný pouze vírou v Ježíše.,
„tato jedna a pevná skála, kterou nazýváme doktrínou ospravedlnění“, trvala na Martinu Lutherovi, “ je hlavním článkem celé křesťanské doktríny, která chápe pochopení veškeré zbožnosti.“On také nazývá této doktríny articulus stantis et cadentis ecclesiae („článek stojí a padá církve“): „…pokud tento článek stojí, stojí Kostel; pokud to padá, Kostel spadá.“Luteráni v tom následují Luthera, když nazývají tuto doktrínu „hmotným principem“ teologie ve vztahu k Bibli, což je „formální princip.,“Věří, že ospravedlnění samotnou milostí skrze víru samotnou v Kristovu spravedlnost je evangelium, jádro křesťanské víry, kolem níž jsou soustředěny a založeny všechny ostatní křesťanské doktríny.
Luther pochopil ospravedlnění jako zcela Boží dílo. Když je Boží spravedlnost zmíněna v evangeliu, je to Boží čin, který prohlašuje spravedlivého nespravedlivého hříšníka, který má víru v Ježíše Krista., Spravedlnost, kterou je člověk oprávněný (prohlášen za spravedlivého), není jeho vlastní (teologicky správná spravedlnost), ale spravedlnost jiného, Krista (cizí spravedlnost). „To je důvod, proč víra sama dělá někoho spravedlivého a splňuje zákon,“ řekl Luther. „Víra je to, co přináší Ducha Svatého skrze zásluhy Krista“. Tak víra, pro Luthera, je dar od Boha, a“. . .živá, odvážná důvěra v Boží milost, tak jistá Boží přízeň, že by v ni tisíckrát riskovala smrt.“Tato víra uchopí Kristovu spravedlnost a přivlastňuje ji věřícímu., Vysvětlil své pojetí „odůvodnění“ v Smalcald Články:
první a hlavní článek je toto: Ježíš Kristus, náš Bůh a Pán, zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění (Římanům 3:24-25). On sám je Beránek Boží, který bere hříchy světa (John 1:29), A Bůh položil na něj nepravost nás všech (Izajáš 53:6). Všichni zhřešili a jsou oprávněné volně, bez své vlastní práce a zásluh, Jeho milostí, skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši, v Jeho krvi (Římanům 3:23-25). To je třeba věřit., To nemůže být jinak získáno nebo uchopeno žádnou prací, zákonem nebo zásluhou. Proto je jasné a jisté ,že tato víra nás ospravedlňuje… Nic z tohoto článku nemůže být poddáno ani odevzdáno, i když padá nebe a země a všechno ostatní (Marek 13:31).
luteráni tradičně učili forenzní “ (nebo právní) ospravedlnění, božský verdikt osvobození vyslovený pro věřícího hříšníka. Bůh prohlašuje hříšníka za „nevinného“, protože Kristus přijal jeho místo, žil dokonalý život podle Božího zákona a trpěl za své hříchy., Pro Luterány odůvodnění není v žádném případě závislá na myšlenky, slova a činy těch, oprávněné skrze víru v Krista. Nové poslušnosti, že oprávněné hříšník činí k Bohu skrze posvěcení následuje ospravedlnění jako důsledek, ale není součástí odůvodnění.
luteráni věří, že jednotlivci dostávají tento dar spásy pouze vírou. Záchrana víry je poznání, přijetí a důvěra v slib evangelia., Dokonce i samotná víra je vnímána jako dar Boží, vytvořený v srdcích křesťanů dílem Ducha Svatého skrze slovo a křest. Víra je vnímána jako nástroj, který přijímá dar spásy, ne něco, co způsobuje spásu. Luteráni tak odmítají „teologii rozhodnutí“, která je běžná u moderních evangelíků.
pro luterány poskytuje ospravedlnění sílu, kterou mohou křesťané růst ve svatosti. Takové zlepšení nastává u věřícího až poté, co se stal novým stvořením v Kristu., Toto zlepšení není dokončena v tomto životě: Křesťané jsou vždy „saint a hříšník ve stejnou dobu“ (simul iustus et peccator)—svatí, protože jsou svaté v očích Boha, pro Krista, a to funguje, že ho potěšit; hříšníci, protože pokračují v hříchu až do smrti.
Arminianism/MethodismEdit
John Wesley, zakladatel Metodismu, byl silně ovlivněn myslel, že holandský Reformovaný teolog Jacob Arminius a Hugo Grotius vládní teorie o usmíření., Proto se domníval, že Boží dílo v nás spočívá v předcházející milosti, která dostatečně odvrací účinky hříchu, abychom se pak mohli svobodně rozhodnout věřit. Individuální akt víry, pak výsledky v stává součástí Kristova těla, které umožňuje, aby jeden vhodné Kristova usmíření pro sebe, vymazání viny z hříchu. Podle Článků Náboženství v Knize Disciplína Metodistické Církve,
Jsme činil spravedlivý před Bohem jen pro zásluhy našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, podle víry, a ne pro naše vlastní práce nebo deservings., Proto, že jsme ospravedlněni pouze vírou, je nejzdravější doktrínou a velmi plnou útěchy.
Nicméně, jakmile jedinec má tak oprávněné, musí pak pokračovat v novém životě dána; pokud jeden z nich selže, aby vytrvali ve víře a ve skutečnosti padá daleko od Boha, v naprosté nevíry, přílohu ke Kristu — a s tím, odůvodnění — mohou být ztraceny.
Reformedededit
John Calvin pochopení ospravedlnění bylo ve značné shodě s Martinem Lutherem., Calvin rozšířil toto porozumění tím, že zdůraznil, že ospravedlnění je součástí něčího spojení s Kristem. Centrem calvinovy soteriologie bylo spojení s Kristem. Pro Calvina je člověk spojen s Kristem vírou a všechny výhody Krista pocházejí z toho, že je k němu sjednocen. Proto každý, kdo je oprávněný, obdrží také všechny výhody spásy, včetně posvěcení. Zatímco tedy Calvin v podstatě souhlasil s formulací“ současně Svatý A hříšník“, byl jednoznačnější v tvrzení, že výsledek ospravedlnění je následným posvěcením., Calvin také používán více definitivní jazyk než Luther, hláskování výměnu pojem imputované spravedlnost: že dobré skutky, které Ježíš v jeho životě (souhrnně označovány jako aktivní poslušnost Krista), jsou zařazeni do jeho lidé, když jejich hříchy byly přičíst ho na kříži.
pro Calvina, Adam A Ježíš fungovali jako federální hlavy nebo zákonní zástupci, což znamená, že každý z nich zastupoval svůj lid prostřednictvím svých činů. Když Adam zhřešil, všichni Adamovi lidé byli počítáni, aby v tu chvíli zhřešili., Když Ježíš dosáhl spravedlnosti, všichni jeho lidé byli v tu chvíli spravedliví. Tímto způsobem se Calvin pokusil současně vyřešit problémy původního hříchu, ospravedlnění a smíření.
některé technické detaily tohoto spojení s Kristem jsou vázány na Calvinovo chápání smíření a předurčení.,
Jeden výsledek Calvin změnit v centru více než proti Luther byl, že viděl odůvodnění jako trvalý rys byl připojen ke Kristu: od, pro Calvin, lidé jsou připoutáni ke Kristu monergistically, proto je pro ně nemožné, aby ztratit odůvodnění, pokud opravdu byly kdysi oprávněné. Tato myšlenka byla vyjádřena synodou dortu jako “ vytrvalost svatého.“
v poslední době se v reformovaných církvích objevily dva spory o ospravedlnění., První se týká výuky „poslední odůvodnění“ Norman Ovčáka, druhý je přesný vztah ospravedlnění, posvěcení, a členství v církvi, která je součástí širší diskuse o Federální Vize.
Nový Kostel (Emanuel Swedenborg)Upravit
Podle nauky Nové Církve, jak vysvětlil Emanuel Swedenborg, nauce o ospravedlnění vírou samotnou, je falešná víra, která tvoří základ mnohem Protestantské teologie., Člověk se musí ze své vlastní vůle ospravedlnit, a přesto věří, že ospravedlnění pochází pouze od Boha. Nejen, že člověk musí věřit v Boha, ale musí milovat Boha se vší silou, a jeho soused jako sám.Když člověk poslouchá Boží přikázání milovat druhé, tak se Bůh spojuje s člověkem a s člověkem k Bohu. Z toho se víra člověka stává živou a zachraňující vírou. Je to prostřednictvím víry z lásky, že člověk je reformován a ospravedlněn, a to se děje, jako by od sebe, a to vychází z Božské pravdy, která proudí z Ducha Svatého., Člověk je z vůle a porozumění, a on je spasen, když jsou oba přivedeni do souladu s Boží vůlí. „Věřit v Pána není jen jeho uznání, ale také jeho přikázání; neboť pouhé uznání je pouze otázkou myšlení, vyplývající z poněkud pochopení; ale dělat jeho přikázání je také věcí uznání z vůle., Lidská mysl se skládá z porozumění a vůle; a jako pochopení se zabývá myšlení a bude se dělat, takže když člověk uznává je jen z pomyšlení, že pochopení přichází Pán s pouze polovina z jeho mysli; ale když se tam dělá, že je dodáván s všechny; a to je věřit.“
OtherEdit
Univerzalismu se stal významný menšinový názor v 18. století, jíž myslitelé jako John Murray (Američan, Skot)., Univerzalismus si myslí, že Kristova smrt na kříži zcela odčinila hřích lidstva; Boží hněv je tedy nebo bude spokojen se všemi lidmi. Konzervativní a liberální odrůdy univerzalismu pak ukazují různými směry. Pluralitní Unitářský univerzalismus tvrdí, že mnoho různých náboženství vede k Bohu. Jiní učí, že Boží láska je dostatečná k pokrytí hříchů, a tak přijímají nějakou formu teorie morálního vlivu Petra Abelarda. Pro některé univerzalisty bylo ospravedlnění buď jednou provždy provedeno ukřižováním, nebo je zcela zbytečné.,
rozsah z tzv. Nové Pohledy na Paula, zastoupená Protestantských učenců, jako E. P. Sanders, n. t. Wright a James Dunn, vedly k přehodnocení historického Protestantského chápání odůvodnění. Zastánci tohoto názoru tvrdí, že pavlovy dopisy příliš často číst optikou Protestantské Reformace, spíše než v rámci první století Druhého Chrámu Judaismu, a proto zavést náboženství legalism na jejich pochopení Farizejství., Tento názor kritizovala řada reformovaných ministrů a teologů včetně Johna Pipera, D.a. Carsona a Sinclaira Fergusona.
Církev Ježíše Krista Svatých Posledních dnů (LDS Kostel), se domnívá, že zatímco odůvodnění je dar od Boha, příjemce musí vybrat to prostřednictvím se snaží dělat dobré skutky, aby v maximální možné míře. Druhá kniha Nefi říká: „… Je to z milosti, že jsme zachráněni, koneckonců můžeme udělat.“(2 Nefi 25:23). V LDS teologie, odůvodnění není získal přes dobré skutky, ale spíše volí snaží zbavit života hříchu., To umožňuje Bohu zachránit své děti před hříchem, aniž by porušoval jejich agenturu.